V knize strukturované jako nepřetržitý monolog k nikdy nepočatému dítěti formuluje známý maďarský spisovatel a překladatel svůj osobitý pohled na vlastní židovství a genocidu židů během 2. světové války. Mezi úvahami o holocaustu jako fiasku a morální porážce lidstva, probleskují vzpomínky na bývalou manželku, dětství, koncentrační tábory. Kniha nepřináší nová fakta o holocaustu, je však osobitou reflexí zkušeností člověka, který prožil hrůzy koncentračních táborů Osvětim a Buchenwald