Doba ledová

Nicolas de Crécy patří mezi přední francouzské komiksové tvůrce a jeho tvorba je vysoce hodnocena domácí i zahraniční kritikou. Ve svém albu Doba ledová vzdal vlastním uměleckým dílem hold mekce francouzského uměleckého světa - Louvru. De Crécyho album je pozoruhodné samo o sobě - po výtvarné stránce jeho volnou, rozmáchlou, jakoby nervní kresbou a mistrnou prací s kompozicí a komiksovým jazykem, po stránce scénáře příběhem z blíže neurčené, nejspíše postapokalyptické budoucnosti, další doby ledové, kde po pýchách naší dnešní civilizace mnoho nezbylo. Osobití hrdinové na své pouti „prázdným" světem ledu a sněhu (během níž vypjatě řeší vlastní vztahy a problémy) dospějí až k jedné z perel naší civilizace - Louvru. De Crécy zde do svého příběhu a svého výtvarného výrazu vtahuje obrazy, sochy a další umělecká díla ze slavné „obrazárny". Ovšem, již to zde nejsou vrcholná díla našeho kulturního dědictví, nýbrž podivné artefakty, kterým je třeba ve světě bez lidstva a jeho paměti dát nový smysl. O to se, často velmi komicky, ale „logicky" snaží i de Crécyho hrdinové, čímž nakazí i čtenáře, který je veden k otázkám po povaze umění, o tom, co vlastně z nějakého artefaktu dělá umělecké dílo a proč jsme si právě tato díla vybrali jako ta nejlepší, hodná místa v nejslavnější galerii světa. Kromě svébytného uměleckého díla tak de Crécyho album nabízí neopomenutelnou přidanou hodnotu - procházku sbírkou Louvru (kterou většina domácích čtenářů nemůže znát zrovna důvěrně), která však není jen nudným výčtem, ale velmi inteligentní a hravou výpravou za uměním naší civilizace. Ostatně nominace na cenu publika za Nejlepší album na prestižním francouzském festivalu komiksu v Angouleme v roce 2006 mluví i sama za sebe.